Sněhové májovky

19. dubna 2017 v 21:05 | Eve 2017
Zdravíčko všem, čas kačenek je za námi a nadchází čas smržů. Někde je již v plnym produ, jinde se teprve klubou. Každopádně, houbová sezóna se pomalu ale jistě rozjíždí.

Už asi tejden se u nás dají najít krásný hnojníky třpytivý. Letos je jich fakt požehnaně. Ale to neni to, o čem se vám chci zmínit.

I když počasí posledních dní tomu moc nenasvědčuje, pozdně jarní houby se nevzdávají. Dají se už totiž najít i čirůvky májovky (Calocybe gambosa). Narazila sem na ně náhodou při venčení psa. Normálně bych se po nich začala poohlížet až tak za tejden, ale včera při procházce na mě vykouklo pár mimin a hned v zástupu za nima i už větší a sebratelnější plodnice.

Protože jsem včera neměla s sebou absolutně nic, do čeho bych je mohla dát, nechala jsem je na místě. Cestou zpátky nás ještě přepadly kroupy. Tak nějak ze zkušenosti vim, že tyhle druhy hub už tyhle teplotní výkyvy nesnášejí moc dobře a spíš než že dorostou, prostě a jasně uhnijou. Nemusí tomu být tak vždy, každopádně při dnešních teplotách, kdy se spíš hlásí o slovo ještě stále zima, spíš než jaro, věřim, že houby nemají moc šanci.

Proto jsem dneska vzala i přes nepřízeň počasí koš, psa a šla jsem si pro ně. Můžu vám říct, že to byl fakt zážitek. Nejdřív prostě byla jenom zima a trochu severní ledovej vítr. Asi tak za půl hodiny, přibližně v době příchodu na místo, začalo docela nepěkně sněžit.
Už takhle jsem si připadala jako naprostej blázen, v dubnu jít s košem na houby, a do toho ještě to sněžení a mráz. Bylo asi tak -3°C.

Lokalita je to pro mě nová, takže určitě udělala radost. Májovky zde rostly na cestě, která vede k rybníku. Rostou spíše vážně na cestě, než kolem cesty. Pod listnáčema, nejčastěji se tam vyskytoval dub, osika, a různý křoviny. Dá se říct, že moje první lokalita má biotop naprosto stejný. Ten ale půjdu zkontrolovat později, běžně tam májovky rostou s týdením zpožděním za ostatníma.

Dohromady padlo asi půl koše, něco kolem 1,5 kila, tak akorát na výbornou smetanovou omáčku. Už sem moc těším na zítřejší oběd.


Tak to je pro dnešek asi tak všechno, jenom jsem se chtěla poděit o zážitek sbírání hub v mrazu a sněhu. Ještě stále si připadám jak cvok.

Mějte se krásně a určitě běžte obhlídnout i svoje fleky.


Copyright © Eve 2017. All right reserved.
 

Houby

13. dubna 2017 v 12:00 | Eve 20157 |  HOUBY - CO JSOU ZAČ
Houby (Fungi) představují velkou skupinu živých organismů. Její zástupce lze nalézt po celé Zemi a vyskytují se mezi nimi významní rozkladači, parazité či v průmyslu i potravinářství využívané druhy. Mnoho druhů náleží mezi mutualisty žijící v symbióze s cévnatými rostlinami nebo s řasami. Je známo kolem 70 000 druhů hub. V Česku je zjištěno asi 10 000 druhů.
V užším pojetí jsou houby stélkaté organismy různého tvaru a velikostí, bez asimilačních barviv, s heterotrofní výživou, s buněčnou stěnou chitinózní. Zásobní látkou je glykogen. Houby se rozmnožují buď vegetativně (rozpadem vlákna mycelia), nepohlavními nebo pohlavními výtrusy.
Věda zabývající se houbami se nazývá mykologie.

Houby jsou jednobuněčné i mnohobuněčné organismy. Z buněčných organel nejsou v cytoplazmě přítomny chloroplasty, proto si nejsou schopny vytvářet organické látky. Základní stavební jednotkou je houbové vlákno (hyfa), které se může rozlišit v podhoubí (mycelium) a v plodnici. Někdy tvoří tzv. nepravá pletiva, jako je plektenchym a pseudoparenchym.

Hyfy
Tělo hub není členěno na jednotlivé orgány a proto se nazývá stélka. Ta je složena z propletených houbových vláken (hyfa), která vytváří podhoubí. U mnohých hub vyrůstá z podhoubí plodnice.

Plodnice
Plodnice je nadzemní "orgán" houby, jehož hlavním úkolem je rozmnožování. Obsahuje totiž výtrusy.
Rouško je výtrusorodá vrstva s velkým množstvím kyjovitých výtrusnic s výtrusy. Bývá na spodní ploše klobouku na lupenech nebo v rourkách. Houby s lupeny naspodu klobouku se nazývají lupenaté. Někdy mívají i pochvu a plachetku. Houby s rourkami jsou označovány jako rourkaté.

Výživa hub
Pokud budeme houby dělit dle způsobu, jakým získávají živiny, dostáváme dvě základní skupiny hub - saprofytické (hniložijné) a parazitické (příživné). Saprofytické houby jsou takové, které získávají organické látky pomocí rozkladu odumřelých živočišných či rostlinných těl. Je možno je zařadit mezi rozkladače neboli dekompozitory. Parazitické houby mohou být biotrofní (živí se obsahem buněk ale nezabíjí je) či nekrotrofní (způsobují odumírání tkáně). Dalšími významnými skupinami hub jsou houby formující lišejníky a houby mykorhizní.

Parazitismus
Četné druhy působí škody na rostlinách, zejména na dřevinách (dřevokazné houby), živočiších i člověku tím, že způsobují onemocnění. Tyto se nazývají parazitické (cizopasné) a mohou vyvolávat onemocnění na povrchu těla i ve vnitřních orgánech.

Mykorhiza a lichenismus
Některé druhy hub žijí v mutualistické symbióze (symbióza prospěšná pro oba partnery) s kořeny mnoha rostlin, což nazýváme mykorhiza. Houba přijímá od rostlin různé organické látky, které sama nevytváří, a pomáhá rostlině přijímat vodu s rozpuštěnými minerálními látkami.
Mimoto žijí také v symbióze s řasami nebo sinicemi, zejména složené organismy zvané lišejníky.

Rozkladači
Hniložijné houby jsou nejvýznamnějšími rozkladači odumřelých zbytků různých organismů. Někdy se také nazývají saprofytické houby. Mohou růst i na potravinách.

Rozmnožování
U hub známe pohlavní i nepohlavní rozmnožování. V obou případech mohou hrát roli výtrusy čili spory.

Nepohlavní rozmnožování
Při nepohlavním rozmnožování nedochází ke tvorbě pohlavních buněk. Nejjednodušším způsobem mohou dva jedinci vzniknout prostou fragmentací (rozpadem) vláknité stélky vedví. Co se týče jednobuněčných kvasinek, ty se mohou dělit v procesu pučení. Druhou fundamentální možností, jak se nepohlavně rozmnožovat, je u hub také produkce nepohlavních výtrusů, a to buď ve specializovaných sporangiích nebo přímo na houbových vláknech konidioforech.

Pohlavní rozmnožování
Pohlavní rozmnožování je běžným způsobem rozmnožování u většiny druhů hub. Je spojeno se splýváním buněčných jader a meiotickými děleními, načež jsou touto pohlavní cestou vytvořeny spory (výtrusy). Typicky se útvary, v nichž dozrávají výtrusy pohlavní cestou, označují jako plodnice.
Pohlavní rozmnožování se dá rozdělit na několik fází:
Plazmogamie - splynutí cytoplazmy buněk
Karyogamie - splynutí jader buněk, vzniká zygota s chromozomy jako ostatní buňky
Meióza - redukční dělení; vznik haploidních buněk
Příkladem výsledných meiospor jsou askospory vřeckovýtrusných hub anebo basidiospory stopkovýtrusných hub. Gamety splynou a vznikne zygota. U některých hub splývají hyfy.

Copyright © Eve 2017. All right reserved.

Ropucha obecná

12. dubna 2017 v 11:46 | Eve 2017 |  ŽIVOČICHOVÉ
Ropucha obecná Bufo bufo (Linnaeus, 1758)

Zařazení
říše Animalia - živočichové » kmen Chordata - strunatci » třída Amphibia - obojživelníci » řád Anura - žáby » čeleď Bufonidae - ropuchovití » rod Bufo - ropucha

Popis
Dospělý samec ropuchy je dlouhý 63-90 mm, samice je větší a měří přibližně 84-120 mm. Tělo má ropucha zavalité. Svrchní strana těla má výrazně bradavičnatou kůži, která je matná a existuje v různých odstínech hnědé, šedé, mramorované. Bradavičky na hřbetě jsou ploché či mírně oblé. Někdy jsou uspořádané do jakýchsi podélných řad, jindy rozeseté nepravidelně. Spodní strana je zrnitá a šedožlutá, nažloutlá, narůžovělá, narezlá či šedá - může mít i drobné tmavé skvrny. Je také mírně zvrásněná. Nemusí obsahovat žádnou kresbu, často je však tmavě mramorovaná. Kontrast ale není nijak zvlášť výrazný. Právě metamorfovaná mláďata jsou zbarvena černohnědě, větší mláďata červenavě hnědě. Podobné zbarvení mívají také dospělí samci. Během rozmnožování bývají ropuchy obou pohlaví zbarveny dosti podobně, světle olivově, často také s tmavými, neostře ohraničenými skvrnami, pokožka je méně drsná.

Končetiny jsou poměrně krátké, a proto ropucha dokáže dělat jen menší skoky. Nejvyšší výška skoku je okolo 25-30 cm. Na předních končetinách, které jsou spíše sloupovité, jsou prsty volné. 1. a 2. prst je stejně dlouhý, na zadních jsou spojené nepříliš širokou plovací blánou. To svědčí o tom, že se jedná spíše o suchozemského tvora. Na spodní straně prstů jsou subartikulární hrbolky, které jsou alespoň u některých kloubů párové. Ropucha obecná se také od ostatních ropuch žijících na území Česka liší tím, že na chodidle zadní nohy nemá vytvořenou tzv. tarzální lištu.

U samců je možné pozorovat tmavé zrohovatělé mozoly na prvních třech prstech přední končetiny a na prostředním dlaňovém hrbolku. Ty slouží k pevnému uchycení na hřbetu samičky během páření.

Její hlava je zploštělá a okrouhlá. Délka hlavy u samců vzhledem k tělu je 25-31%, u samic 24-28%. Šířka hlavy je u samců 118-136%, u samic 123-145%. U samců je délka čenichu 40-47%, u samic 39-51%. Oči jsou od sebe umístěny poměrně daleko a jsou málo vystouplé. Na oku se nacházejí příčně položené štěrbinovité zornice. Duhovka může být zlatavá, žlutá, hnědožlutá, oranžová až měděná. U značného množství populace se přes duhovku táhne vodorovný nevýrazný tmavý pruh. Velmi mladí jedinci mají někdy zlatavý lem na rozhraní zřítelnice a duhovky. Zřítelnice má oválný tvar, seshora a zespodu je mírně zploštělá. U většiny jedinců je ušní otvor dobře viditelný, je krytý vnějším ušním bubínkem. U jiných méně, vytvořený ale je. Jazyk má oválný tvar. Jeho přední konec je přirostlý, zadní je potom vychlípitelný z tlamy.

Příušní jedové žlázy jsou umístěny za očima a mají tvar půlměsíce a jsou vystouplé. Vylučují ostrý dráždivý sekret, který obsahuje množství biologicky aktivních látek. K výronu dochází při podráždění či poranění. Tuto tekutinu mohou vylučovat i menší kožní žlázy. Nezkušený predátor, který vezme ropuchu do tlamy, pocítí silné pálení na sliznicích. Sekret může vyvolat vyrážku, ale i křeče a poruchy trávicí soustavy. Pokud nějaké zvíře na ropuchu přece jen útočí, snaží se ho zapudit výhrůžnou pozicí. Nafukuje se, staví se na vzpřímené natažené končetiny a hlavu poněkud skloní.

Jejich růst je velmi pomalý. Pohlavní dospělosti dosáhne samec ve třetím a samice ve čtvrtém roce věku. V průměru se dožívají 4-9 let. Maximální věk, který byl naměřen v zajetí, je 36 let.

Výskyt
Je velmi rozšířená, žije v různých biotopech. Najdeme ji také v kulturní krajině, má-li k dispozici jezera, příkopy atd. Svůj domov najde v nížinách i v horách. Je možné na ni narazit v lesích, polích i zahradách a často se vyskytuje také ve sklepích.
V Česku patří tato ropucha k nejhojnějším obojživelníkům. Vyskytuje se v nížinách i na horách po celém území státu, pokud se zde nachází vhodné stanoviště. Ojediněle se vyskytuje i na Sněžce v Krkonoších. Obývá převážně lesnatou krajinu s převahou listnáčů. V jehličnatých lesích se vyskytuje mnohem méně. Jejím stanovištěm mohou být ale také zahrady, lidská sídla, louky, bezlesnatá krajina.

Potrava
Živí se různými suchozemskými živočichy přiměřené velikosti - měkkýši, žížalami, pavouky, svinkami, mravenci, brouky aj. Velcí jedinci dokáží spolknout i mládě myši. Svou kořist zpozoruje teprve zblízka při jejím pohybu. Útočí pouze na živou, pohybující se kořist. Zmocní se jí rychlým vymrštěním jazyka. Okamžitě ji také polkne. Větší kořist loví přímo čelistmi. Při jejich polykání si pomáhá pohybem předních končetin.

Ropucha ve vodě

Hromadné rozmnožování

Pářící se ropuchy

Během páření jsou ropuchy velmi krotké



Copyright © Eve 2017. All right reserved.
 


Kačenka česká

31. března 2017 v 14:11 | Eve 2017
Kačenka česká verpa bohemica (Krombh.) J. Schröt.

Zařazení
říše Fungi - houby » třída Pezizomycetes » řád Pezizales - kustřebkotvaré » čeleď Morchellaceae - smržovité » rod Verpa - kačenka

Popis
Plodnice jsou 5 - 20 cm vysoké, klobouk 2 - 6 cm vysoký a 1,5 - 4 cm široký, přirostlý k třeni jen na vrcholu třeně, jinak volný. Podélně laločnatě žebernatý, žlutě, okrově až olivově hnědý, hladký, spodní strana bělavá.
Třeň 5 - 20 cm vysoký, 1 - 3 cm tlustý, tuhý, křehký, vatovitě vycpaný až dutý. Směrem k bázi pozvolna se rozšiřující, bělavý až okrový, příčně vločkatě žíhaný.
Vřecka se 2 výtrusy, 50 - 85 x 16 - 22μm, válcovité, hladké.
Výborná jedlá houba.

Výskyt
Roste v březnu až květnu, roztroušeně, místy hromadně, ve světlých listnaných lesích, křovinách, na mezích, v alejích a sadech, zejména pod jasany a osikou, třešněmi, jeřábem a jívou, od nížin do podhoří.





Vlastní zkušenosti a poznatky

Kačenku českou znám z míst, kam by normálního člověka nikdy nenapadlo jít hledat houby. Konkrétně jedna lokalita je starej, opuštěnej třešňovej sad, prorostlej trnkama, ostružinama, hlohama a dalšíma trnitýma křovinama. Ani ve snu si nedokážete představit to utrpení, když si chcete kačenky nasbírat. Na druhou stranu, vždycky odcházím s pocitem, že sem si je 100% zasloužila. Protože odcházim podrápaná a v potrhanym oblečení.
Kačenka rozhodně patří mezi mých Top 10 nejchutnějších hub. Kam se mimochodem ani hřiby nevejdou.

Copyright © Eve 2017. All right reserved.

Houbové škvarky

1. února 2017 v 12:00 | Eve 2017 |  RECEPTY
Houbové škvarky

Budeme potřebovat

500 g hub (doporučuji holubinky, čirůvky, ryzce, růžovky)
2 -3 lžíce sádla
sůl, pepř
kmín
Postup

Houby očistíme, nakrájíme na kostičky velikosti cca 2 cm, osolíme, opepříme, přidáme kmín a na rozpáleném sádle smažíme do křupava. Podáváme ještě teplé s čerstvým chlebem, nebo jako mls k televizi.

Copyright © Eve 2017. All right reserved.

Houbová huspenina

29. ledna 2017 v 12:00 | Eve 2017 |  RECEPTY
Houbová huspenina

Budeme potřebovat

2 vepřové nožičky
2 vepřová kolena
2 cibule
200g kořenové zeleniny - mrkev, petržel, celer
sůl
6 kuliček černého pepře
4 kuličky nového koření
2 bobkové listy
ocet
600g hub ve sladkokyselém nálevu
tlakový hrnec

Postup

Vepřová kolena a nožičky očistíme a vaříme v osolené vodě do poloměkka. Potom přidáme očištěnou zeleninu, cibuli, koření, trochu octa a uvaříme do měkka. Maso vyjmeme z hrnce a po vychladnutí nakrájíme na kostičky, kůže umeleme. Zeleninu nakrájíme na kostičky a přidáme s houbami k masu. Vývar scedíme, případně dochutíme solí a pepřem. Houby se zeleninou a masem vložíme do vodou vypláchnutých misek, zalijeme vývarem a necháme vychlednout. Podáváme s čerstvým chleme, nakrájenou cibulí a trochou octa.

Copyright © Eve 2017. All right reserved.

Červený seznam - L

24. ledna 2017 v 13:54 | Eve 2017
RODDRUHČESKÉ JMÉNOKATEGORIE OHROŽENÍ
Lactariusacrisryzec ostrýEN
Lactariusalbocarneusryzec bledosklizkýCR
Lactariusaspideusryzec lemovanýEN
Lactariusbadiosanguineusryzec hnědočervenýEN
Lactariuscitriolensryzec citrónovýEN
Lactariuscremorryzec maličkýDD
Lactariusevosmusryzec jablečnýCR
Lactariusfluensryzec hnědoskvrnitýDD
Lactariusfuliginosusryzec sazovýDD
Lactariushepaticusryzec játrohnědýDD
Lactariuslacunarumryzec bažinnýNT
Lactariusluridusryzec citlivýDD
Lactariusmaireiryzec MaireůvEN
Lactariusmusteusryzec strakatýEN
Lactariusomphaliformisryzec kalichovkovitýDD
Lactariuspilatiiryzec PilátůvDD
Lactariuspterosporusryzec křídlatovýtrusýEN
Lactariusrepraesentaneusryzec honosnýEN
Lactariusresimusryzec ohrnutýCR
Lactariusromagnesiiryzec RomagnesihoDD
Lactariusrubrocinctusryzec rudohrdlýCR
Lactariusruginosusryzec řídkolupennýEN
Lactariussalmonicolorryzec lososovýVU
Lactariussanguifluusryzec krvomléčnýCR
Lactariusscoticusryzec chloupkatýDD
Lactariussemisanguifluusryzec polokrvomléčnýDD
Lactariussphagnetiryzec rašeliníkovýNT
Lactariusspinosulusryzec ostínkatýEN
Lactariusuvidusryzec vodnatýEN
Lactariuszonarioidesryzec BresadolůvEN
Lactariuszonariusryzec pásovanýVU
Lauriliasulcatapevník brázditýCR
Lazulinosporacyaneamodrospórka blankytnáCR
Leccinumcrocipodiumkozák dubovýVU
Leccinumholopuskozák bílýNT
Leccinumpiceinumkřemenáč smrkovýNT
Leccinumroseofractumkozák červenajícíDD
Leccinumroseotinctumkřemenáč narůžovělýCR
Leccinumvariicolorkozák barvoměnnýNT
Leccinumvulpinumkřemenáč borovýDD
Lentariabyssisedatužnatka dřevní?EX
Lentariaepichnoatužnatka tříslová?EX
Lentinellusauriculahoužovec Pilátův?EX
Lentinellusbisushoužovec drobnýDD
Lentinelluscastoreushoužovec bobříVU
Lentinellusflabelliformishoužovec vějířovitýDD
Lentinellusursinushoužovec medvědíEN
Lentinellusvulpinushoužovec vlčíDD
Lentinussuavissimushouževbatec vonnýVU
Lenziteswarnierilupeník velkolupenný?EX
Leotiaatrovirenspatyčka černozelenáCR
Lepiotacortinariusbedla pavučincováCR
Lepiotagrangeibedla GrangeovaEN
Lepiotaignicolorbedla ohniváCR
Lepiotaignivolvatabedla ohňopovhvováEN
Lepiotaoreadiformisbedla špičkovitáEN
Lepiotapallidabedla bledáDD
Lepiotapyrochroabedla oranžováDD
Lepiotasubincarnatabedla namasověláDD
Lepiotathymiphilabedla mateřídouškováCR
Leptoporusmollisbělochoroš fialovějícíNT
Leucoagaricuswichanskyibedla WichanskéhoDD
Leucopaxilluscompactus
běločechratka trojbarvá
CR
Leucopaxillusgentianeusběločechratka hořkáVU
Leucopaxilluslepistoidesběločechratka stepníCR
Leucopaxillusparadoxusběločechratka podivnáDD
Leucopaxillusrhodoleucusběločechratka červenobíláCR
Leucoscyphaleucotrichazemnička bíláCR
Lichenomphaliahudsonianakalichovka HudsonovaEN
Limacellaochraceoluteaslizobedla okrově žlutáDD
Limacellavinosoruescensslizobedla vínově načervenaláDD
Loreleiamarchantiaekalichovka porostnicováCR
Loreleiapostiikalichovka PostovaCR
Lycoperdonatropurpureumpýchavka hnědopurpurováDD
Lycoperdoncaudatumpýchavka ocasatáEN
Lycoperdondecipienspýchavka klamnáNT
Lycoperdonmammiformepýchavka závojováNT
Lycoperdonmarginatumpýchavka loupaváEN
Lyophyllumdeliberatumlíha zakouřenáEN
Lyophyllumleucophaeatumlíha kouřováEN
Lyophyllumoldaelíha OldovaDD
Lyophyllumpaelochroumlíha nečistáDD
Lyophyllumrancidumlíha páchnoucíNT
Lyophyllumrhopalopodiumlíha kyjonoháCR
Lyophyllumtransformelíha hranatovýtrusáDD

Opět zde zvýrazňuji houby z okruhu hřibovitých. Je třeba je při nálezu nechávat na místě, hlásit nejbližšímu mykologickému klubu, kroužku, případně ČMS. Ochrana hub je důležitá, a to nejen hřibovitých, ale všech.

Červený seznam - K

24. ledna 2017 v 13:14 | Eve 2017
RODDRUHČESKÉ JMÉNOKATEGORIE OHROŽENÍ
Kaviniaalboviridiskavinovka bělozelená?EX
Kuehneromyceslignicolaopěnka jarníDD

Červený seznam - J

24. ledna 2017 v 13:11 | Eve 2017
RODDRUHČESKÉ JMÉNOKATEGORIE OHROŽENÍ
Jaapiaargillaceakornatec vlhkomilnýEN
Jahnoporushirtuskrásnopórka chlupatáCR
Junghuhniacollabenspórnatka kořínkatáCR
Junghuhnialuteoalbapórnatka žlutobílá?EX

Červený seznam - I

24. ledna 2017 v 13:10 | Eve 2017
RODDRUHČESKÉ JMÉNOKATEGORIE OHROŽENÍ
Inocybeacutellavláknice mokřadníDD
Inocybeadaequatavláknice jurskáEN
Inocybeappendiculatavláknice ověšenáDD
Inocybebresadolaevláknice BresadolovaDD
Inocybecalamistratavláknice špinaváEN
Inocybecalosporavláknice lepovýtrusáDD
Inocybecorydalinavláknice dymnivkováNT
Inocybefibrosavláknice statnáCR
Inocybefraudansvláknice jablečnáVU
Inocybegrammatavláknice žlutovláknitáDD
Inocybegymnocarpavláknice bezzávojnáDD
Inocybehaemactavláknice krvaváEN
Inocybehirtellavláknice hořkomandlováDD
Inocybehystrixvláknice štětinatáCR
Inocybejacobivláknice JacobovaDD
Inocybeleptophyllavláknice KazimírovaDD
Inocybequeletiivláknice QuéletovaDD
Inocybesplendensvláknice nádhernáDD
Inocybetenebrosavláknice tmavonoháDD
Inocybeterrigenavláknice pozemnáDD
Inocybewhiteivláknice zarděláEN
Inonotusandersoniirezavec AndersonůvCR
Inonotusulmicolarezavec jilmovýCR
Irpexlacteusbránovka mléčnáEN
Irpicodonpenduluszubateček zavěšenýCR

Kam dál